Věznice Pardubice

Do dvouletého studijního oboru Kuchař – číšník pro období 2024–2026 bylo celkem přijato 44 odsouzených. Ne všichni však studium dokončili. K závěrečným zkouškám bylo přihlášeno 21 žáků, z nichž se jich nakonec zúčastnilo 20. Za zvláštní zmínku stojí fakt, že pět z těchto dvaceti absolventů dorazilo ke zkouškám již z civilního života. Přestože byli během druhého pololetí podmíněně propuštěni z výkonu trestu nebo byli propuštěni z důvodu konce stanoveného trestu, rozhodli se ve studiu pokračovat a své vzdělání řádně završit. Jejich účast potvrzuje, že motivace ke změně a osobnímu rozvoji může přetrvat i mimo vězeňské zdi. Šestý z propuštěných se ke zkouškám nedostavil.

„Bylo to hodně náročný připravit se na zkoušky. Vůbec jsem si neuvědomil, jaký prostor tu má člověk na učení, venku je to jiný. Ráno v pět vstávám, jdu do práce, utahanej přijdu domů. Mám malou dceru, tak se jí věnuji. No a večer jsem tak unavenej, že jsme rád, že lehnu do postele. Na roupy nemám čas. Ale ten mi chyběl i na učení. Ale dal jsem to.“

Výsledky závěrečných zkoušek ukazují, že mnozí z žáků přistoupili ke studiu velmi zodpovědně. Celkem sedm z nich dosáhlo na vyznamenání, přičemž čtyři měli samé jedničky. Dalších jedenáct žáků u zkoušek prospělo. Dva odsouzení závěrečné zkoušky nesložili.

Vzdělávání ve věznici tak znovu potvrdilo svůj význam nejen jako prostředek k získání odborné kvalifikace, ale také jako důležitý krok na cestě k úspěšné reintegraci do společnosti. Příběhy těch, kteří přišli ke zkouškám už z civilu, jsou silným důkazem, že šance na nový začátek, když ji člověk dokáže využít, může být skutečná.                                   zuj