Věznice Pardubice

Champions Community vychází z filozofie Růstu, která vznikla na základě výzkumu norského vězeňství a dnes je využívána ve více než dvaceti zemích světa. Zaměřuje se na vytváření podmínek, v nichž mohou prosperovat jednotlivci i celé organizace. Pilotního ročníku v roce 2025 se zúčastnilo dvanáct šampionů ze čtyř věznic ve třech evropských státech. Českou republiku reprezentovali zástupci Věznice Pardubice a Věznice Příbram. Důkladná příprava je základem úspěchu, proto i program začal takzvanou nultou fází, která byla zaměřena na výběr mentorů a šampionů, definování cílů a vzájemných očekávání. Uchazeči procházeli nominačním procesem, předkládali životopis, motivační dopis a absolvovali pohovory se zástupci GŘ VS ČR i organizátorů programu.

Následovala první fáze zaměřená na hodnocení stávající kultury ve věznicích. Účastníci se sešli na prvním rezidenčním setkání v německých Brémách, kde se seznámili s metodami mapování organizační kultury, přípravou dotazníků a vedením fokusních skupin. Součástí programu byla také návštěva místní věznice. Ve Věznici Pardubice se do průzkumu zapojilo 70 zaměstnanců z dvanácti oddělení a 87 odsouzených. Šetření prostřednictvím dotazníků a fokusních skupin identifikovalo jako klíčové oblasti zejména vztahy mezi lidmi, fyzické i virtuální pracovní prostředí, vzdělávání a otevřenou komunikaci. Průběh průzkumu ukázal, že změna kultury není jednoduchý proces. Šampioni se setkávali se skepsí vůči možnosti skutečných změn, neochotou některých osob zapojit se do dotazníkového šetření, obavami z manipulace výsledků či závistí. Na druhé straně se objevovala také ochota spolupracovat, nové nápady a značný entuziasmus těch, kteří v projektu viděli příležitost ke zlepšení.

Druhá fáze programu proběhla během rezidenčního setkání na Maltě. Šampioni zde analyzovali získaná data, vytvářeli strategie změny kultury ve svých institucích a pokračovali v mentoringu a pravidelné zpětné vazbě. Součástí byla rovněž návštěva maltských věznic. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Například ve Věznici Pardubice vznikly sebevzdělávací workshopy, byly zavedeny samovyplňující formuláře, posílila se bezpečnost, rozšířila komunitní setkání na jednotlivých oddílech a zvýšil se počet aktivit vedených samotnými odsouzenými.

Třetí fáze programu se zaměřila na dlouhodobé udržení nastavených změn, neboť udržet změnu je stejně důležité jako ji nastartovat. Účastníci se během setkání v České republice věnovali sdílení zkušeností, dokumentaci osvědčených postupů i hledání řešení nových výzev. Součástí byly také návštěvy Věznice Příbram a Věznice Pardubice.

Projekt vyvrcholil závěrečnou fází zaměřenou na hodnocení jeho dopadů a mezinárodním summitem ve Vídni. Součástí programu bylo také navrhování inspirativních projektů na ocenění. Šampioni nominovali program Tichý oddíl, realizovaný ve Věznici Pardubice, který odborná komise ocenila stříbrnou cenou za jeho přínos, kvalitní práci a dosažené výsledky.

Program přináší výhody nejen samotným šampionům, kteří získávají nové leadershipové dovednosti a podporu zkušených mentorů. Pozitivní dopady pociťují také odsouzení, jimž kvalitnější prostředí může zvýšit šance na úspěšné začlenění po propuštění. Zaměstnanci oceňují lepší pracovní klima, nižší míru stresu a vyšší pracovní spokojenost. Mentoři a školitelé pak získávají jedinečnou příležitost sdílet své zkušenosti a současně rozvíjet vlastní odborné kompetence.

Podle účastníků je jedním z největších přínosů skutečnost, že se program nezaměřuje pouze na práci s odsouzenými, ale na celkovou atmosféru a fungování věznice. Důležitá je také snaha nepřebírat norské principy bez úprav, ale kriticky je vyhodnotit a přizpůsobit českému prostředí a konkrétním potřebám jednotlivých věznic. Velkou hodnotu představuje mezinárodní spolupráce, možnost poznat kolegy z jiných zemí, sdílet zkušenosti a nacházet inspiraci v odlišných vězeňských systémech. Právě tato výměna zkušeností pomáhá měnit pohled na problémy. Namísto hledání chyb vede účastníky k hledání příležitostí pro další růst. Champions Community tak ukazuje, že změna vězeňské kultury není otázkou jednorázových opatření, ale dlouhodobé práce s lidmi. Právě zaměstnanci, kteří jsou ochotni stát se nositeli pozitivních změn, mohou zásadně ovlivnit podobu moderního vězeňství a vytvořit prostředí, které prospívá zaměstnancům i vězněným osobám.                                                       zuj